Bráníš se myšlenkám mít duši na prodej,
blázníš, chceš mít jen kam dál mírit, uz to vzdej!
Léháš ve vycitkách, chceš hrát si? No tak hrej!
Splétáš si po nitkách svou obet za trofej.
Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš,
koho vlastne vzyváš za vzor, sám se udusíš.
Duvodnym námitkám tu hroby vykopej,
tím vlozíš ke kytkám svou vlastní epopej.
Strach se šírí jako nádor, lék je detsky smích,
v rukou svíráš detonátor ze slov vycichlych.
Na tak uz vstávej!
Správnou chvíli, uz svou vizi zacít zít,
ty odkládáš.
Cernobíly svet ted barvou zlít
uz nezvládáš.
Vstríc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš dej,
tak v Ríši divu Alenkám lzeš jako carodej.
Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej,
proc vtíráš se k dívenkám a cekáš predprodej?
Ztrácíš sílu slychat zápor, plác Te vydesí.
Cítíš se jak reformátor, nez ho povesí.
No tak vstávej!
Správnou chvíli, uz svou vizi zacít zít,
ty odkládáš.
Cernobíly svet ted barvou zlít
uz nezvládáš.
Jak dávno je to, kdys dychal za svá snení?
I v temnotách jsi veril v rozednení.
Jen uz jsi vzdal ten boj, ze se svet zmení.
[Solo]
Správnou chvíli, uz svou vizi zacít zít,
ty odkládáš.
Cernobíly svet ted barvou zlít
uz nezvládáš.
Správnou chvíli, uz svou vizi zacít zít,
ty odkládáš.
Cernobíly svet ted barvou zlít
uz nezvládáš.