Karel Kryl - Atlantis

1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla
pøinesl jsem si andìla, polámali mu køídla,
díval se na mì oddanì, já mìl jsem trochu trému,
tak vtiskl jsem mu do dlanì lahvièku od parfému.
R: A proto, prosím, vìø mi, chtìl jsem ho ?ádat,
aby mi mezi dveømi pomohl hádat,
co mì èeká a nemine, co mì èeká a nemine.
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváøe jsem mu nevidìl, pokou'el se ji schovat,
to asi ptákùm závidìl, ?e mohou poletovat.
R:
3. Kdy? novinky mi sdìloval u okna do lo'nice,
já køídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
a tak jsem pozbyl andìla, on oknem odletìl mi,
v'ak pøítel prý mi udìlá novýho z mojí helmy.
R: